ZAČÍNÁM
Publikováno 28.02.2017 v 00:00 v kategorii Každý si může splnit svůj sen, přečteno: 18x
Takže jak to celé začalo už víte. Teď se posuneme dál :-) KDYŽ TO BOLÍ JE TO SPRÁVNĚ
Takže jak už jsem psala první konzultace s Klárkou proběhla 1.3.2016 . Mé pocity z toho všeho už znáte. Vše jsme domluvili a rozhodli se že začneme . Přesně 4.3. mě čekalo první cvičení. Vubec sem nepočítala s tím , že to zvládnu. Hlavně jsem si stále říkala že to stejně se dvěma dětma a prací , nebudu schopná stíhat. Jít na tu první hodinu bylo pro mě hrozné. Smíšené pocity strachu , studu a moje sebevědomí bylo na bodu mrazu . Ten den , jsem udělala ten největší krok do neznáma jaký jsem mohla a světe div se nezakopla jsem . Co semnou udělalo první cvičení bych přála zažít každému. Neskutečný pocit euforie. Bylo mi strašně fajn a obrovsky mě to nabilo. Ale abych popsala i tu stinnou stránku věci , bolest těla byla ukrutná. Nemohla jsem chodit , nemohla jsem pořádně jíst. Ale pořád mi v hlavě běžela ta myšlenka, že když to bolí , je to správně :-)
A jak se říká HLAVNĚ NEPŘEPÁLIT ZAČÁTEK , tak mě se to povedlo zdárně a hned na poprvé .Bohužel jak jsem rychle začla, tak jsem rychle zkončila. Diagnoza, natržené vazy v levé ruce :-( Tak moc mě to štvalo , ale nedalo se nic dělat a nastala dvouměsíční pauza. Během ní se mi hlavou honilo tolik myšlenek , mám to vzdát , nebo ne . Nevzdala jsem to , musela jsem jít dál a zabojovat sama se sebou. Pořád jsem měla v hlavě ten pocit euforie z toho prvního cvičení a chtěla jsem to zažít znovu . Na začátku května jsem začala na novo :-) Čas a bolavé tělo po každém cvičení , mi dovolovali chodit jen jednou až dvakrát týdně.
Dařilo se mi opět jen něco málo přes dva měsíce, pak další pád . Angína jak hrom a ve finále hospitalizace na kardiologii. Měla jsem pocit že mi to opravdu někdo nepřeje a říkala jsem si že tohle je konec. Nebyl , řekla jsem si že když jsem díky té NÁHODĚ ČI OSUDU narazila na člověka jako je Klárka, tak to vzdát nemůžu, druhou takovou šanci nedostanu . Na začátku srpna jsem byla zpět . Dál bylo jen cvičení, cvičení a zase cvičení. S tím rozdílem , že mi to tak moc dávalo a tak mě to bavilo, že během pár dalších měsíců, bylo ze cvičení dvakrát týdně , cvičení minimálně čtyřikrát v týdnu. Začala jsem citít jak moc se mi mění fyzička.
A najednou nastal čas jít ještě dál :-)
A jak se říká HLAVNĚ NEPŘEPÁLIT ZAČÁTEK , tak mě se to povedlo zdárně a hned na poprvé .Bohužel jak jsem rychle začla, tak jsem rychle zkončila. Diagnoza, natržené vazy v levé ruce :-( Tak moc mě to štvalo , ale nedalo se nic dělat a nastala dvouměsíční pauza. Během ní se mi hlavou honilo tolik myšlenek , mám to vzdát , nebo ne . Nevzdala jsem to , musela jsem jít dál a zabojovat sama se sebou. Pořád jsem měla v hlavě ten pocit euforie z toho prvního cvičení a chtěla jsem to zažít znovu . Na začátku května jsem začala na novo :-) Čas a bolavé tělo po každém cvičení , mi dovolovali chodit jen jednou až dvakrát týdně.
Dařilo se mi opět jen něco málo přes dva měsíce, pak další pád . Angína jak hrom a ve finále hospitalizace na kardiologii. Měla jsem pocit že mi to opravdu někdo nepřeje a říkala jsem si že tohle je konec. Nebyl , řekla jsem si že když jsem díky té NÁHODĚ ČI OSUDU narazila na člověka jako je Klárka, tak to vzdát nemůžu, druhou takovou šanci nedostanu . Na začátku srpna jsem byla zpět . Dál bylo jen cvičení, cvičení a zase cvičení. S tím rozdílem , že mi to tak moc dávalo a tak mě to bavilo, že během pár dalších měsíců, bylo ze cvičení dvakrát týdně , cvičení minimálně čtyřikrát v týdnu. Začala jsem citít jak moc se mi mění fyzička.
A najednou nastal čas jít ještě dál :-)
Komentáře
Celkem 0 komentářů